Slovník vytápění – pojmy srozumitelně

A

Akumulační nádrž

Izolovaný zásobník topné vody, do kterého se ukládá teplo, které právě není potřeba. U kotle na pevná paliva je prakticky povinná – kotel může topit naplno v optimálním režimu a přebytek tepla se odloží na později. Smysl má i u tepelného čerpadla nebo solárního ohřevu. Pro kotel na dřevo se obvykle počítá s 50 až 100 litry objemu na každý kilowatt jeho výkonu. Zobrazit: Akumulační nádrže →

Anuloid (hydraulický oddělovač)

Svislá trubka většího průměru, která hydraulicky odděluje kotlový okruh od jednotlivých otopných okruhů. Díky ní si každé čerpadlo „hlídá“ jen svou větev a čerpadla se vzájemně neovlivňují. Uplatní se tam, kde je okruhů víc – například radiátory, podlahové topení a ohřev bojleru – nebo při zapojení kotlů do kaskády. Zobrazit: Hydraulické oddělovače →

B

Bivalentní bod

Venkovní teplota, od které tepelné čerpadlo samo nestačí krýt tepelnou ztrátu domu a musí se přidat druhý zdroj – elektrokotel, topná spirála nebo kotel. U správně navrženého čerpadla leží zhruba mezi −5 a −10 °C, tedy výše než výpočtová venkovní teplota, která je v Česku −12 až −17 °C. Zobrazit: Tepelná čerpadla →

C

COP a SCOP

Topný faktor COP udává, kolik kWh tepla tepelné čerpadlo vyrobí z jedné kWh elektřiny při konkrétních podmínkách měření; COP 4 tedy znamená čtyřnásobek. Sezónní hodnota SCOP průměruje celou topnou sezónu, a proto mnohem lépe vypovídá o skutečné spotřebě. Obě čísla rostou, čím nižší teplotu vody otopná soustava potřebuje. Zobrazit: Tepelná čerpadla →

D

DN a palcové závity

Zkratka DN označuje jmenovitou světlost potrubí v milimetrech, například DN 20 nebo DN 25. Závity tvarovek a armatur se naproti tomu uvádějí v palcích: 1/2" odpovídá přibližně DN 15, 3/4" DN 20, 1" DN 25 a 5/4" DN 32. Palcový údaj je historické označení velikosti, nikoli skutečný vnější průměr závitu. Zobrazit: Závitové fitinky, spojky →

Domácí vodárna

Sestava čerpadla, tlakové nádoby a tlakového spínače, která dopravuje vodu ze studny a drží v domovním rozvodu stálý tlak. Jakmile tlak klesne pod spínací hodnotu (třeba 1,5 bar), čerpadlo se rozběhne, a po dosažení horní meze (například 3 bar) se zase vypne. Zobrazit: DAB.AQUAJET - automatické domácí vodárny →

Dopravní výška a průtok čerpadla

Dopravní výška (výtlak) v metrech říká, jaký odpor potrubí čerpadlo překoná, průtok v m³/h kolik vody dokáže přepravit. Pro běžný rodinný dům obvykle stačí 4 až 6 m. Předimenzované čerpadlo způsobuje šumění ve ventilech a zbytečně zvyšuje spotřebu elektřiny. Zobrazit: Elektronická oběhová čerpadla →

E

Ekvitermní regulace

Způsob řízení, kdy kotel podle čidla venkovní teploty sám upravuje teplotu topné vody: v mrazu posílá do soustavy teplejší vodu, za mírného počasí chladnější. Vytápění je pak rovnoměrnější a kondenzační kotel i tepelné čerpadlo pracují úsporněji. Vztah mezi venkovní teplotou a teplotou vody popisuje tzv. ekvitermní křivka. Zobrazit: Termostaty →

Energetická třída ErP

Evropský energetický štítek, který srovnává sezónní účinnost zdrojů tepla a ohřívačů vody na stupnici od A+++ do G. Od roku 2015 smí být na trh uváděny jen kotle splňující požadavky směrnice ErP – proto se nové plynové kotle dnes prodávají téměř výhradně v kondenzačním provedení. Zobrazit: Kondenzační kotle →

Expanzní nádoba

Tlaková nádoba s pryžovou membránou, která pojme vodu, o kterou se soustava při ohřevu zvětší. Bez ní by tlak při každém zatopení prudce vzrostl a pojistný ventil by neustále odpouštěl. Orientačně by měla mít objem kolem 10 % vody v soustavě; přesný návrh řeší ČSN EN 12828 a předtlak plynu se volí podle výšky budovy. Zobrazit: Expanzní nádoby pro vytápění →

H

Hydraulické vyregulování

Nastavení průtoků tak, aby každý radiátor i každý okruh podlahového topení dostal právě tolik vody, kolik potřebuje. Bez vyregulování bývají tělesa blízko kotle horká, zatímco vzdálená zůstávají vlažná. Provádí se přednastavitelnými ventily, vyvažovacími ventily nebo průtokoměry na rozdělovači. Zobrazit: Vyvažovací ventil →

I

Inhibitor a úprava topné vody

Přípravek přidávaný do topné vody, který chrání kovové části proti korozi a omezuje usazování vodního kamene. Výrobci kotlů často předepisují plnit soustavu vodou s omezenou tvrdostí. Soustavy, které mohou zamrznout – chaty nebo solární okruh – se plní nemrznoucí směsí. Zobrazit: Ochrana topného systému →

K

Koaxiální kouřovod

Dvouplášťové potrubí typu „trubka v trubce“, které se používá u turbo a kondenzačních kotlů. Vnitřní trubkou odcházejí spaliny, mezikružím kotel přisává čerstvý vzduch zvenku. Nejběžnější rozměry jsou 60/100 a 80/125 mm. Kotel tak nepotřebuje klasický komín a nebere vzduch z místnosti, ve které je umístěn. Zobrazit: Kouřovod 80/125 →

Kondenzační kotel

Plynový kotel, který kromě běžného tepla ze spalování získává i teplo uvolněné kondenzací vodní páry ve spalinách. Jeho účinnost dosahuje zhruba 98 % vztaženo ke spalnému teplu. Nejvíc ušetří, když se zpátečka vrací chladnější než asi 55 °C – typicky s podlahovým topením nebo většími radiátory řízenými ekvitermně. Kondenzát se odvádí do kanalizace. Zobrazit: Kondenzační kotle →

Kyslíková bariéra (EVOH)

Tenká vrstva uvnitř plastové trubky, která zabraňuje pronikání kyslíku do topné vody. Rozpuštěný kyslík by způsoboval korozi ocelových dílů soustavy – výměníku kotle, radiátorů i čerpadla. Pro podlahové vytápění se proto používají výhradně trubky s bariérou. Zobrazit: Potrubí pro podlahové vytápění →

M

Modulace výkonu

Schopnost kotle měnit výkon plynule, například v rozsahu 3 až 24 kW. Čím níže sahá minimální výkon, tím méně kotel v přechodném období na jaře a na podzim cykluje, tedy zapíná a vypíná. Šetří se tím plyn i hořák. Zobrazit: Kondenzační kotle →

N

Nepřímo ohřívaný zásobník

Zásobník teplé vody s vestavěným výměníkem (spirálou), kterým protéká topná voda z kotle nebo tepelného čerpadla. Pro čtyřčlennou domácnost se obvykle volí 120 až 200 litrů. K tepelnému čerpadlu je potřeba zásobník s výrazně větší plochou výměníku než ke plynovému kotli. Zobrazit: Zásobníky s nepřímým ohřevem →

Nízkoteplotní otopná soustava

Otopná soustava, které stačí voda o teplotě zhruba 35 až 55 °C – typicky podlahové nebo stěnové vytápění či radiátory s větší plochou. Je základní podmínkou úsporného provozu tepelného čerpadla a kondenzačnímu kotli umožní kondenzovat po celou topnou sezónu. Zobrazit: Stěnové vytápění, topení →

O

Oběhové čerpadlo

Čerpadlo, které zajišťuje proudění vody mezi kotlem a otopnými tělesy. Současná elektronická čerpadla si otáčky přizpůsobují sama a spotřebují 5 až 25 W, zatímco starší třírychlostní typy braly 60 až 90 W. Označení 25-60/180 znamená připojení 6/4" (DN 25), dopravní výšku 6 m a stavební délku 180 mm. Zobrazit: Elektronická oběhová čerpadla →

Odkalovač s magnetem

Armatura osazená na zpátečce před kotlem, ve které se zachytí kal, písek a magnetit – černý kal vznikající korozí ocelových radiátorů a trubek. Chrání výměník kotle i čerpadlo před zanesením. Čistí se vypouštěcím ventilem bez demontáže; magnet stačí vytáhnout a opláchnout. Zobrazit: Magnetické filtry →

Odvzdušňovací ventil

Ventil, kterým ze soustavy odchází vzduch. Vzduch v radiátorech se projevuje bubláním a studenou horní částí tělesa, v čerpadle hlukem a rychlejším opotřebením. Automatické odvzdušňovače patří do nejvyšších bodů rozvodu, ruční odvzdušňovací ventil má každý radiátor. Zobrazit: Odvzdušňovací ventily →

OpenTherm

Komunikační protokol mezi kotlem a termostatem. Místo prostého pokynu zapnout/vypnout termostat kotli sděluje, jak teplou vodu má vyrábět, takže kotel plynule moduluje výkon a méně cykluje. Protokol musí podporovat kotel i termostat. Zobrazit: Regulace OpenTherm →

P

PEX a PEX-AL-PEX

PEX je zesíťovaný polyethylen – ohebná trubka pro podlahové topení i vodovodní rozvody. Vícevrstvá trubka PEX-AL-PEX má uprostřed hliníkovou vložku, díky které drží tvar, méně se teplem roztahuje a současně funguje jako kyslíková bariéra. Nejčastější rozměry jsou 16×2, 20×2 a 26×3 mm. Zobrazit: Potrubí pro topení Pex-Al-Pex →

Podlahové vytápění

Trubky zalité v anhydritovém nebo betonovém potěru, kterými proudí voda o teplotě přibližně 30 až 40 °C. Protože hřeje celá plocha podlahy, stačí k vytápění i takto nízká teplota vody. Trubky se pokládají ve smyčkách s roztečí 100 až 200 mm a jeden okruh by neměl přesáhnout délku zhruba 100 m. Zobrazit: Potrubí pro podlahové vytápění →

Pojistný ventil

Bezpečnostní armatura, která upustí vodu, když tlak překročí otevírací hodnotu – u kotlů obvykle 3 bar, u bojlerů 6 bar. Mezi ventilem a zdrojem tepla nesmí být žádná uzavírací armatura, jak požaduje i ČSN EN 12828. Pokud ventil často odkapává, bývá na vině poddimenzovaná nebo vybitá expanzní nádoba. Zobrazit: Pojistné ventily →

Prostorový termostat

Regulátor umístěný v referenční místnosti, který podle naměřené teploty spíná kotel, případně mu přes protokol OpenTherm plynule mění výkon. Programovatelný termostat dokáže v noci a v době, kdy nikdo není doma, teplotu snížit, a ušetřit tak několik procent paliva. Zobrazit: Termostaty →

Průtokový ohřívač

Ohřívá vodu teprve ve chvíli, kdy jím protéká – nic neskladuje, a nemá proto tepelné ztráty zásobníku. Vyžaduje však vysoký příkon: elektrický průtokový ohřívač pro pohodlné sprchování potřebuje alespoň 18 až 24 kW a třífázovou přípojku. Zobrazit: Průtokové ohřívače →

R

Rozdělovač a sběrač

Dvojice trubek s vývody, ze které se voda rozvádí do jednotlivých okruhů podlahového topení nebo radiátorů (rozdělovač) a do které se z nich vrací (sběrač). Průtokoměry a ventily na rozdělovači slouží k vyregulování, termoelektrické pohony pak k řízení teploty v jednotlivých místnostech. Zobrazit: Rozdělovače a sběrače →

S

Směšovací (trojcestný) ventil

Ventil, který přimíchává do horké vody z kotle chladnější vodu ze zpátečky, aby do okruhu odcházela přesně požadovaná teplota – například 35 °C do podlahového topení z kotle, který vyrábí 70 °C. Přepínací trojcestný ventil uvnitř kotle zase střídá vytápění a ohřev bojleru. Zobrazit: Směšovací ventily a servopohony →

Solární kolektor

Panel na střeše, ve kterém slunce ohřívá nemrznoucí teplonosnou kapalinu; ta pak předá teplo vodě v zásobníku. Čtyřčlenné domácnosti obvykle postačí 2 až 3 ploché kolektory a zásobník o objemu 200 až 300 litrů. V létě takový systém pokryje téměř veškerou spotřebu teplé vody. Zobrazit: Solární kolektory →

Systémová deska

Polystyrenová deska s výstupky (nopy), mezi které se zacvaknou trubky podlahového topení. Zároveň tepelně izoluje podlahu směrem dolů a hlídá přesné rozteče trubek. Hladké desky bez nopů se kombinují s fólií a příchytkami. Zobrazit: Polystyren, systémové desky →

T

Tepelná ztráta domu

Výkon, který z domu uniká obvodovými stěnami, okny, střechou a větráním při výpočtové venkovní teplotě – v Česku podle lokality −12 až −17 °C. Od ní se odvíjí návrh výkonu kotle nebo tepelného čerpadla i otopných těles. Novostavba mívá 30 až 50 W/m², nezateplený starší dům i 100 až 150 W/m². Zobrazit →

Tepelné čerpadlo

Zařízení, které pomocí kompresoru odebírá teplo venkovnímu vzduchu, zemi nebo vodě a přečerpává ho do topné vody. Z jedné kWh elektřiny tak získá 3 až 5 kWh tepla. Nejlépe se mu daří v kombinaci s nízkoteplotním vytápěním. Zobrazit: Tepelná čerpadla →

Teplotní spád

Trojice teplot – výstupní voda, zpátečka a vzduch v místnosti – pro kterou výrobce udává výkon radiátoru, například 75/65/20 °C. Při nízkoteplotním provozu 55/45/20 °C podá stejné těleso jen zhruba polovinu výkonu. Při výměně kotle nebo přechodu na tepelné čerpadlo se proto vyplatí výkon radiátorů přepočítat. Zobrazit: Radiátory →

Termoelektrický pohon

Malý pohon nasazený na ventil rozdělovače nebo radiátoru, který na povel prostorového termostatu otevírá a zavírá okruh dané místnosti. Vyrábí se na 230 V nebo 24 V, v provedení bez napětí zavřený (NC) nebo bez napětí otevřený (NO). Zobrazit: Elektrotermické hlavice →

Termostatická hlavice

Hlavice nasazená na ventil radiátoru, která sama přivírá průtok, jakmile teplota v místnosti dosáhne nastavené hodnoty. Poloha 3 odpovídá přibližně 20 °C. Digitální provedení navíc nabízí časový program zvlášť pro každou místnost. Zobrazit: Termostatické hlavice →

Tlak v soustavě a předtlak

Uzavřená otopná soustava rodinného domu běžně pracuje v rozmezí 1 až 2 bar, za studena se plní asi na 1,2 až 1,5 bar. Předtlak expanzní nádoby se nastavuje přibližně o 0,2 až 0,3 bar níž, než je plnicí tlak soustavy. U domácí vodárny se volí asi o 0,2 bar pod spínacím tlakem čerpadla. Zobrazit: Expanzní nádoby →

Topná tyč (spirála)

Elektrické topné těleso se závitem, které se zašroubuje do zásobníku nebo akumulační nádrže, nejčastěji do návarku 6/4". Slouží jako doplňkový nebo letní zdroj ohřevu vody, často i pro využití přebytků z fotovoltaiky. Teplotu hlídá vlastní termostat. Zobrazit: Topné tyče, spirály →

TUV (teplá užitková voda)

Teplá voda pro mytí, sprchování a kuchyň – na rozdíl od topné vody, která koluje v radiátorech. Připravuje se v zásobníku (bojleru), průtokově v kombinovaném kotli nebo tepelným čerpadlem. Kvůli bakteriím legionely je vhodné ji alespoň jednou týdně ohřát nad 60 °C. Zobrazit: Zásobníkové ohřívače vody →

V

Výkon radiátoru

Množství tepla, které radiátor předá do místnosti při daném teplotním spádu. Deskový radiátor typu 22 (dvě desky, dvě řady přestupných lamel) dává zhruba o polovinu víc než typ 11 stejných rozměrů. Při návrhu se součet výkonů všech těles v místnosti porovnává s její tepelnou ztrátou. Zobrazit: Radiátory →

Výstup a zpátečka

Výstupem (přívodem) se označuje potrubí, kterým teplá voda proudí od kotle k otopným tělesům, zpátečkou potrubí, kterým se ochlazená voda vrací zpět. Rozdíl obou teplot, tzv. teplotní spád, prozrazuje, kolik tepla soustava předala do místností. Na zpátečku se montuje například filtr nebo expanzní nádoba. Zobrazit: Profesionální vytápění →

Z

Záložní zdroj pro kotel

Bateriový zdroj (UPS) s čistě sinusovým výstupem, který při výpadku elektřiny udrží v chodu kotel a oběhové čerpadlo. U kotle na pevná paliva tak brání přehřátí, u plynového kotle zajistí, že dům nevychladne. Doba zálohy závisí na kapacitě baterie a na příkonu kotle s čerpadlem. Zobrazit: Záložní zdroje kotle, čerpadla →